Socha Adama Smithe v Edinburghu ve Skotsku na archivním snímku. (Travel Telly / Shutterstock)
Komentář
V desáté kapitole knihy Bohatství národů Adam Smith rozebírá vzájemný vztah mezi ekonomickou nerovností a politickými zásahy do hospodářství. Zatímco neomezená konkurence přirozeně směřuje trhy k rovnováze – vyvažuje nabídku a poptávku a vede k co nejvyšší efektivitě –, Smith nikdy nepodléhal utopickým představám. I když uznával, že mzdy se od ideální rovnováhy odchylují, protože dynamiku trhu práce určují přirozené vlastnosti jednotlivých povolání: „… příjemnost či nepříjemnost samotného povolání … snadnost a nízké náklady, nebo naopak obtížnost a vysoké náklady spojené s jeho osvojením … stálost či nestálost zaměstnání … malá či velká důvěra, kterou je třeba vložit do těch, kdo je vykonávají … [a] pravděpodobnost či nepravděpodobnost úspěchu.“
Moderní ekonomové zabývající se ekonomikou blahobytu označují nedokonalosti trhu v systému svobody a volné konkurence za „selhání trhu“. Studium těchto selhání pak využívají jako zbraň k ospravedlnění rozsáhlých státních zásahů. Ti, kdo tvrdí, že by Smith takové zásahy schvaloval, se mýlí.
Namísto toho, aby tržní nedokonalosti považoval za důvod k vládním zásahům, hájil Smith přirozenou svobodu a stavěl se proti většině zásahů státu do ekonomiky. Přestože uznával existenci selhání trhu, byl přesvědčen, že politická omezení jsou téměř vždy horší, protože jsou méně efektivní. Představují mnohem větší hrozbu pro prosperitu i lidský rozkvět. Na příkladu vysvětluje, jak evropská politika přispívala k nerovnosti:
„Takové jsou nerovnosti ve výhodách a nevýhodách jednotlivých druhů práce a využití kapitálu, které vznikají tehdy, když chybí některá z výše uvedených tří podmínek, a to i tam, kde panuje naprostá svoboda. Evropská politika však tím, že nenechává věcem volný průběh, vytváří další nerovnosti mnohem většího významu.
Děje se tak především třemi způsoby. Zaprvé omezuje konkurenci v některých povoláních na menší počet lidí, než kolik by do nich jinak vstoupilo; zadruhé ji v jiných povoláních zvyšuje nad její přirozenou míru; a zatřetí brání volnému pohybu práce a kapitálu mezi jednotlivými povoláními i mezi různými místy.“
Comments