(Ilustrační snímek FEE)
Komentář
Kdyby se mě někdo zeptal, jaká ekonomická ideologie je podle mě nejnebezpečnější, mnozí by očekávali, že jako příznivec rakouské školy nabídnu obvyklou odpověď: marxismus, socialismus nebo moderní měnovou teorii. Domnívám se však, že existuje jiný způsob uvažování, který je ještě zhoubnější. Nejde o ucelený soubor myšlenek jako v případě těchto ideologií. Jde spíše o sentiment natolik rozšířený a společensky přijímaný, že ohrožuje nejen ekonomickou svobodu, ale i samotné naše chápání pokroku. Nazývám ho „ekonomie nostalgie“.
Nedávno zpěvák Sting naznačil, že vzestup toxické maskulinity je částečně důsledkem „ztráty manuálních pracovních míst“, a tvrdil, že protože mnoho mužů již při každodenní práci nepoužívá ruce a fyzickou sílu, přibývá nezdravých mužských vlastností. Stejně jako mnozí komentátoři na politické levici obvinil z ekonomické proměny Británie také Margaret Thatcherovou. „Bohatství Británie vzniklo v uhelných revírech, ocelářských městech, textilních centrech a loděnicích,“ prohlásil Sting. „Všechny tyto dovednosti skončily na smetišti dějin… kvůli Thatcherové snu o ekonomice služeb.“
Tohle je ekonomie nostalgie v praxi. Světová celebrita, jejíž hudbu lze okamžitě streamovat na jiném kontinentu, která vydělává prostřednictvím digitálních platforem a jejíž kariéra závisí na moderních komunikačních technologiích a službách, kritizuje právě tu ekonomiku služeb, která její úspěch umožňuje.
Člověk pod vlivem ekonomie nostalgie považuje výdobytky pokroku za samozřejmost a zároveň romantizuje minulost, která ve skutečnosti nikdy neexistovala. Představte si, že byste žili ve světě Charlese Dickense: po většinu života byste neměli přístup k psacímu stroji, pokud vůbec, protože jeho komerční využití začalo až koncem 19. století. Ještě důležitější je, že byste neměli přístup k elektřině. Vymoženosti, které dnes považujeme za základní, by tehdy byly nepředstavitelným luxusem.
Ekonomický historik Norman Stone ilustroval mimořádné tempo moderního pokroku na zkušenosti spisovatele Henryho Jamese: „V roce 1895 si spisovatel Henry James pořídil elektrické osvětlení; v roce 1896 jezdil na kole; v roce 1897 psal na psacím stroji; v roce 1898 viděl kinematograf. O několik málo let později mohl podstoupit freudovskou psychoanalýzu, cestovat letadlem, porozumět principům proudového motoru nebo dokonce kosmického cestování.“
Comments