Ekonomika regionu se smršťuje, náklady rostou a Evropa se sama reguluje do chladu, hladu a chudoby. (Vlastní ilustrace FEE)
Komentář
Nedávno se objevila zpráva, že po 15 měsících růstu evropská ekonomika „neočekávaně poklesla“, přestože se předpokládalo, že zůstane stejná, nebo dokonce poroste.
Podle Politico „kompozitní index nákupních manažerů (PMI) společnosti S&P Global klesl v dubnu na 48,6 z březnových 50,7. Analytici očekávali, že zůstane nad klíčovou hranicí 50 bodů, pod níž je aktivita považována za klesající“.
A to je teprve začátek. Chris Williamson, hlavní ekonom S&P Global, říká: „Stále rozšířenější nedostatek dodávek mezitím hrozí dalším utlumením růstu a zároveň zvýšením cen v nadcházejících týdnech.“
Někteří analytici se domnívali, že ekonomické lekce z invaze na Ukrajinu byly pochopeny a že Evropa podnikla kroky, aby už nebyla znovu vydána napospas energetickému šoku způsobenému událostmi mimo její kontrolu. Hlavní poučení – strukturální zranitelnost – však zjevně zůstalo ignorováno.
Současnou situaci Evropy nelze přičítat pouze událostem na Blízkém východě: ty sice působily jako katalyzátor, ale odhalily hlubší problémy energetické politiky Evropské unie i roztříštěnou povahu energetických sektorů jednotlivých členských států. Zelená transformace, vedená Evropskou zelenou dohodou a prosazovaná s regulační razancí a značným spěchem, systematicky rozebrala základní kapacity kontinentu pro dodávky a výrobu energie dávno předtím, než byla připravena náhradní infrastruktura.
Uhelné elektrárny byly odstavovány podle politických harmonogramů, nikoli ekonomických. Jaderné programy, přestože jsou spolehlivé a pod domácí kontrolou, byly v Německu i jinde utlumovány v domnění, že budou k dispozici alternativy – domnění, které dnes působí spíše jako fantastická naděje než obezřetná politika, zvlášť když Bagger 288 doslova trhá zemi na kusy. To, co zůstalo při absenci německého průmyslu obnovitelných zdrojů, je síť stále více závislá na počasí a globálním propojení.
K národnímu problému se přidává regulační vrstva jako násobící faktor: evropské energetické trhy patří k nejvíce regulovaným na světě, s cenami uhlíku, systémy obchodování s emisemi a pravidly kapacitních trhů, což všechno může na papíře znít rozumně, ale dohromady v praxi vytváří nákladovou strukturu, která se nevyhnutelně přenáší dál. Německá společnost BASF, jeden z největších chemických výrobců na světě, zvýšila ceny až o 30 procent.
Comments