Alina Fernández Revueltaová, dcera bývalého kubánského vůdce Fidela Castra, ostře kritizuje komunistický režim, který její otec nastolil v roce 1959, a uvádí, že Kuba potřebuje novou vládu.
Z Havany uprchla v roce 1993 ve věku 37 let a usadila se v Miami, kde žije skromným životem podobně jako další kubánští exulanti.
Revueltaová, narozená v roce 1956, vyrůstala v porevoluční Havaně jako součást privilegované revoluční elity. Už od útlého věku si však začala uvědomovat realitu komunismu a později se stala jednou z nejotevřenějších kritiček vlády svého otce, kterou označila za utlačující.
„Pro mě nastal čas na změnu režimu už na konci 80. let,“ řekla Revueltaová v exkluzivním rozhovoru pro Epoch Times.
„V době, kdy Fidel Castro zemřel, jsme si všichni mysleli, že [jeho režim] skončil, protože to byla velmi personalizovaná a paternalistická … narcistní vláda. … Ale přežila.“
Alina Fernández Revueltaová je dcerou Castra a havanské společenské osobnosti Natálie Revueltaové, kteří měli v polovině 50. let milostný poměr, zatímco oba byli sezdaní s jinými partnery. Vyrůstala se svou matkou a nevlastním otcem a až do svých deseti let nevěděla, že jejím biologickým otcem je Castro.
„Stala jsem se disidentkou, myslím tím veřejně, … na konci 80. let. Měla jsem tedy strach. Bávala jsem se o svou dceru, že by se jí mohlo něco stát.“
– Alina Fernández Revueltaová, dcera Fidela Castra
Sdílí, že ji dodnes pronásledují vzpomínky na minulost. Castra označuje příjmením, nikoli jako svého otce.
„Stala jsem se disidentkou, myslím tím veřejně, … na konci 80. let. Měla jsem tedy strach. Bávala jsem se o svou dceru, že by se jí mohlo něco stát,“ říká Revueltaová.
Alina Fernández Revueltaová s Fidelem Castrem při oslavě svého sňatku s Yoyi Jimenezem v roce 1973. Už od útlého věku si uvědomovala realitu komunismu a později se stala jednou z nejotevřenějších kritiček vlády svého otce. (S laskavým svolením Aliny Fernández Revueltaové)
„Byla jsem na straně disidentů, takže to pro ni byla jakási dvojí zátěž. Byla dospívající a my jsme tehdy procházeli tím, čemu říkáme zvláštní období.“
Po desetiletí byla Kuba závislá na zahraniční pomoci, především ze Sovětského svazu, který poskytoval značné dotace až do svého rozpadu v roce 1991. Konec sovětské podpory vedl k dlouhodobé hospodářské krizi na Kubě známé jako „zvláštní období“.
Pro Revueltaovou toto období znamenalo „roky naprosté bídy“ bez elektřiny, jídla a veřejné dopravy, přičemž školy byly zavřené.
„Někteří lidé říkají, že dnes je to horší, ale v 90. letech to bylo strašné, opravdu strašné,“ vzpomíná.
Když se Revueltaové naskytla možnost útěku, rozhodla se odejít jako první a zanechala svou dceru na Kubě, protože neměla jinou možnost. Utekla s pasem španělské turistky, která jí pomohla.
Nejprve odcestovala do Španělska a následně jí bylo uděleno politické azylové právo ve Spojených státech prostřednictvím amerického velvyslanectví v Madridu. Dne 21. prosince 1993 dorazila do Atlanty.
O několik dní později navštívil Kubu reverend Jesse Jackson a získal Castrovo svolení k propuštění jeho vnučky, což Revueltaová popsala jako „boží zásah“. Krátce poté se se svou dcerou znovu shledala ve Spojených státech.
Proč opustila Kubu
Zhruba od devíti nebo deseti let začala Revueltaová chápat, co komunismus a revoluce skutečně znamenají. Začalo to něčím, čemu se říkalo „dobrovolná práce“.
„Šla jsem za matkou a řekla: ‚Nechci chodit na dobrovolnou práci,‘“ vzpomíná Revueltaová. „Odvětila mi: ‚Ne, musíš.‘“
Scenárista Jose Rivera a Alina Fernández Revueltaová. Po odchodu z Havany v roce 1993 ve věku 37 let se Revueltaová stala výraznou zastánkyní svobody ve své vlasti. (John Martinez O’Felan)
V rámci režimu museli Kubánci, včetně dětí, vykonávat neplacenou dobrovolnou práci na podporu státem řízené ekonomiky. Většina práce spočívala v zemědělství, zejména při sklizni cukrové třtiny.
Comments