Jak naše mysl mění vnímání času

Ilustrace Epoch Times

Makai Allbert

Všichni žijeme v čase, ale jeho prožívání se člověk od člověka liší.

Minuta je vždy minuta. Tedy až na chvíle, kdy tomu tak není.

Tuto myšlenku prověřila studie Harvardské univerzity z roku 2023. Výzkumníci způsobili účastníkům drobné pohmožděniny na předloktí a poté je nechali sedět v místnostech, kde hodiny běžely normální rychlostí, poloviční rychlostí nebo dvojnásobnou rychlostí.

Podstatné je, že skutečný uplynulý čas byl ve všech případech stejný – 28 minut, pouze hodiny odměřovaly čas různým tempem.

Výsledky výzkumníky překvapily. Rány se hojily rychleji, když si lidé mysleli, že uplynulo více času, a pomaleji, když měli pocit, že času uběhlo méně. „Osobně jsem si nemyslel, že to bude fungovat,“ uvedl hlavní autor studie Peter Aungle pro Epoch Times. „A ono to opravdu fungovalo!“

Před sto lety Albert Einstein ukázal, že čas je relativní – není pevně daný. Vysvětlil to jednoduchým a humorným příkladem: „Položte ruku na horká kamna na minutu a připadá vám to jako hodina. Seďte hodinu s hezkou dívkou a připadá vám to jako minuta. To je relativita.“

Dnes psychologové a neurovědci zjišťují, že naše vnímání času je nejen bytostně subjektivní, ale také velmi tvárné.

Čas nemůžeme zastavit, ale díky porozumění tomu, jak jej vnímáme, můžeme docílit toho, že se nám minuty budou zdát delší, uzdravíme se rychleji a dokonce se mohou „rozšířit“ i naše vzpomínky.

Jak mysl ovlivňuje realitu

Harvardský experiment s uzdravováním představuje zásadní důkaz toho, že mysl a tělo nejsou jen propojené, ale možná jsou jedním a tímtéž. „Ve skutečnosti jsme nemanipulovali samotným časem. Manipulovali jsme očekáváními,“ vysvětlil Aungle.

„Když si lidé myslí, že uplynulo více času, očekávají větší míru hojení – a tato očekávání mohou formovat reakce těla.“

Ilustrace Epoch Times

Většina lidí si podle něj spojuje vliv mysli na tělo hlavně s emocemi. Přitom „psychologie je zakotvena ve všem, co tělo dělá. Tvrdil bych, že mysl do určité míry ovlivňuje každý fyziologický výsledek“.

Očekávání však nejsou jediným „ohybačem“ času. Zatímco víra v rychlejší plynutí času podporuje hojení, silné negativní emoce s vysokou mírou vzrušení, jako je strach, naopak výrazně rozšiřují naše vnímání času a způsobují, že se zdá, jako by plynul pomaleji.

V jedné studii účastníci sledovali děsivé ukázky z filmů „Osvícení“ nebo „Vřískot“. Poté se uprostřed obrazovky objevil modrý kruh. Účastníci vnímali, že kruh zůstává na obrazovce déle poté, co viděli děsivé scény, než po sledování neutrálních nebo smutných filmů.

Vedoucí výzkumnice studie Sylvie Droit-Volet uvedla pro Epoch Times, že toto subjektivní „rozšíření“ času je pravděpodobně způsobeno tím, že „strach zrychluje vnitřní hodiny, takže se čas zdá plynout rychleji a podněcuje k akci“ – tedy ke známé reakci bojuj, nebo uteč.