Měla jsem hodně školních povinností, takže jsem cvičení dělala s maminkou jen občas a knihu Zhuan Falun jsem četla tehdy, když jsem měla čas. Mé pochopení principů Fa bylo poměrně povrchní.
Po červenci 1999, kdy začalo pronásledování, většina mladých praktikujících v mém věku v našem okolí s praktikováním přestala. Díky neustálému povzbuzování své maminky jsem však pokračovala. Když jsem měla čas, pomáhala jsem tisknout materiály objasňující pravdu, vyvěšovala letáky a podobně. Také jsem chodila s maminkou na skupinové studium Fa a vysílala spravedlivé myšlenky, zatímco ostatní objasňovali pravdu lidem tváří v tvář.
Spolupraktikující mě často chválili a říkali: „Je skvělé, že stále pokračuješ v praktikování! Kéž by naše vlastní dítě bylo jako ty.“
Kvůli těmto pochvalám jsem však v kultivaci začala trochu polevovat a stala se samolibou. Měla jsem pocit, že i když nejsem příliš pilná, přesto se stále kultivuji. Podle slov mé maminky by se dalo říci, že jsem „držela krok s postupem nápravy Fa“. Ona mě tím chtěla povzbudit, abych nepolevila, já jsem to ale brala jako něco, na co mohu být pyšná.
Poté, co jsem odešla z Číny, jsem mohla kultivovat jako jedno tělo s ostatními praktikujícími. Později také můj manžel získal Fa. Povzbuzena jeho nadšením jako nového praktikujícího jsem měla pocit, že naše kultivace postupuje dobře a že také děláme tři věci, které mají praktikující dělat.
Zdálo se mi, že se moje kultivace zlepšuje díky různým zkouškám a díky tomu, že se vzdávám lidských připoutání. Navenek jsem byla poměrně pilná. Postupně se však začaly objevovat problémy pramenící z toho, že jsem po dlouhou dobu nekultivovala pevně a důkladně.
Comments