Mládežnická a dospělá složka souboru Kriváň spolu s kulturními představiteli: Barbarou Laprida Datkovou, vicevelvyslankyní Provinčního festivalu imigrantů a Národního festivalu přistěhovalectví, Pablem Larou Mosnym, mužským reprezentantem, a Zoe Aixou Grismau Avalovou, dětskou reprezentantkou. (Zdroj: archiv souboru Kriváň)
Ve městečku Berisso jižně od Buenos Aires založili slovenští přistěhovalci argentinsko-slovenský klub. Pod jeho křídly působí folklórní soubor Kriváň, který se zformoval na přelomu 70. a 80. let pod vedením Alberta Kleny. Členové souboru se nevnímají jen jako taneční těleso. Cítí se být strážci kolektivní paměti imigrantů, kteří přepluli oceán s nadějí, že v nové zemi najdou nový život. V současnosti soubor vede Joselyn Mendoza Lujánová. V následujícím rozhovoru nám přiblížila, jak soubor aktuálně funguje, jak se jim daří reprezentovat slovenský folklór na argentinské půdě a proč se slovenskému folklóru rozhodnou věnovat i lidé bez slovenských kořenů.
Epoch Times: Do Argentiny emigrovalo ve 20. století několik desítek tisíc Slováků. Co je vedlo k tomu, aby opustili vlast a vydali se za dobrodružstvím na druhé straně oceánu?
Joselyn Mendoza Lujánová: Naši prarodiče přicházeli do Argentiny hnáni krutou nutností, ale zároveň posíleni nesmírnou nadějí. Zanechali za sebou slovenské hory, rodiny a všechno známé, aby našli důstojný život. Utíkali z Evropy drcené válkou, chudobou a nejistotou. Podstoupili nekonečné plavby lodí, provázené strachem z neznáma a jazykovou bariérou. Ve skromných zavazadlech si přivezli jen minimum věcí, ale nesli v nich něco nehmotného a nevyčíslitelného: své písně, zvyky a nezlomnou vůli zůstat věrní sami sobě. Mnozí zakotvili právě v Berissu, protože zdejší přístav a masokombináty, takzvané frigoríficos, nabízely práci. Často přemýšlím o tom, jakou odvahu vyžadovalo rozloučit se s domovem bez jistoty návratu. Díky jejich hrdinství dnes existujeme jako komunita.
Dnes tu zůstali především vnuci a pravnuci imigrantů, kteří přišli ze Slovenska, a už neexistují nové migrační vlny ani takové množství přímých potomků jako před desetiletími. Lidé, kteří si však toto pouto s komunitou stále udržují, se dál aktivně zapojují a s obrovským nasazením udržují kulturní život klubu. Mnozí jsou členy souboru, pomáhají při aktivitách, spolupracují na akcích a dál pracují na tom, aby naše instituce a tradice nezanikly. Toto zapojení už přesahuje rodinný původ: mnozí z nich mají argentinské manželky, manžele nebo příbuzné bez slovenských kořenů, kteří se také angažují a vnímají klub jako svůj vlastní.
Proč se většina z nich už nikdy nevrátila na Slovensko?
Většina našich předků v Argentině zůstala, protože v ní našla mír a stabilitu – něco, co jim starý kontinent v té době nedokázal zaručit. Argentina byla zemí otevřených dveří, která slovenským rodinám umožnila poctivě pracovat a vybudovat si budoucnost beze strachu. Berisso se pro ně stalo klíčovým místem; v mrazírnách a přístavu se slovenské rodiny začaly přirozeně sdružovat. Mohly vařit svá jídla, slavit slovenské svátky a učit své děti milovat vzdálenou domovinu.
(Rok 1940 – fotografie některých účastníků oběda v Argentinsko-slovenském klubu ve městě Berisso. Na fotografii je dvůr klubu, který existuje dodnes. Zdroj: archiv souboru Kriváň)
