Přenášení odpovědnosti za rozhodování na děti vyvolává tlak na psychiku dětí. Ilustrační foto. (New Africa / Shutterstock)
Případ malé Viktorky, kterou její vlastní rizikový otec zabil poté, co ji rozhodnutím soudu získal do své péče, otřásl celým Českem. Debata vyústila do předložení senátního návrhu na změnu stávající legislativy. Ten však podle kritiků není dobrý.
Skupina 27 senátorů předložila letos 19. května návrh novely s cílem napravit „dlouhodobě kritizovaný stav opatrovnické justice v České republice, v níž při rozhodování o poměrech dítěte v praxi převažují rodičovská práva nad právy a zájmy dítěte samotného“, píše se v důvodové zprávě.
„Současná právní úprava péče o dítě je podle předkladatelů postavena na tendenci opatrovnických soudů mechanicky předpokládat, že péče obou rodičů je vždy v nejlepším zájmu dítěte, a to i v případech, kdy jsou na straně některého z rodičů přítomny závažné rizikové faktory, jako jsou domácí násilí, závažná trestní minulost, včetně odsouzení za sexuální násilí, závislost na návykových látkách, vysoký rodičovský konflikt, či patologické rodičovské chování,“ stojí dále v důvodové zprávě senátorů.
Případ Viktorky
Ani ne tříletá Viktorka byla v pěstounské péči u paní Lucie, kde byla šťastná. Přesto ji soud v Benešově na podzim 2025 odebral z pěstounské péče a svěřil ji biologickým rodičům – především otci. Soud a OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí – „sociálka“) přitom věděli o závažných rizicích: otec trpěl duševním onemocněním, v minulosti býval závislý na drogách a alkoholu, měl omezenou svéprávnost a násilnou historii. Pěstounka na rizika opakovaně upozorňovala, leč marně. 21. března 2026 otec Viktorku zavraždil, tělo našli policisté později a otce zatkli. Případ vyvolal značnou kritiku českého systému ochrany dětí (soudy + sociálka), protože tragédii bylo podle mnohých možné předejít.
Hlavní úpravy navrhované senátory jsou upřednostnit bezpečí dítěte, možnost omezit rodiči styk s dítětem, pokud je to v zájmu dítěte a více zohlednit jeho názor. Dosavadní úprava opatrovnictví nad dítětem, platná teprve od letošního ledna, staví naopak na zdůrazňování rovnocenné péče ze strany obou rodičů.
Prostor pro křivárny
Senátní návrh podle kritiků nejde správnou cestou a vrací se zpět k předchozí vadné legislativě. Pavel Rusý, předseda organizace Liberi, která se zabývá ochranou sociálních práv dětí a rodičů a řešením sporů o péči o děti a výživné, se domnívá, že navržená úprava pod záminkou ochrany dětí ve skutečnosti dětem ještě více ublíží.
„Opatrnický systém se velmi potýká s tím, že v půtkách rodičů o děti se používají lži, obvinění, zneužívání nějakých náznaků, účelové tvrzení o tom, že někdo někoho zmlátil a podobně. A velmi často soudy na to naskakují a podle principu ochrany dítěte ho od nařčeného rodiče oddělí,“ vysvětlil Rusý, který se s těmito manipulativními a podvodnými taktikami v „zápasu“ o dítě setkává čím dál častěji. „Tento návrh takovému chování dává ještě větší prostor,“ sdělil Epoch Times.
Namítl, že návrh umožňuje prakticky beztrestné křivé obviňování mezi rodiči, kdy jeden z nich takto může druhého vyloučit z kontaktu s jejich potomkem, a zároveň dává přílišnou váhu názoru dítěte při rozhodování o tom, s kým chce žít.
„Když jednou rodiče vystrčíte ze života dítěte na půl roku, rok, než se to vyšetří, to dítě potom samozřejmě už nechce nic měnit. A najednou ty soudy postaví rozhodnutí na tom, že dítě už to nechce měnit. Jenže příčinou změny názoru je, že druhý rodič byl neprávem z něčeho nařčený, byť se mu nic neprokázalo,“ řekl a doplnil, že návrhem se otevřela cesta k tomu, že dítě získá do péče ten rodič, který vede spor agresivněji.
Tragický případ Viktorky není chybou současné legislativy, myslí si, ale nesprávného použití zákona. „Tomu nezabráníte nikdy, protože vždycky jste v konfliktu hodnot. Jedna hodnota je, aby stát nezasahoval do rodin víc, než je zdrávo a druhá strana je ochrana dítěte před duševním a fyzickým zneužíváním, což je zase ústavní právo dítěte. Abyste ochránili úplně všechny děti, tak bychom všechny museli sebrat a někam zavřít. A kdo ví, jestli by ti pěstouni nebyli i horší než ti rodiče,“ podotkl.
Děti vtahováním do konfliktů trpí
Rusému vadí i to, že senátoři chtějí v občanském zákoně změnit formulaci paragrafu 888, která stanoví: „Dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů, stejně jako rodiče mají právo na rovnocennou péči o své dítě.“ Ta má být podle návrhu změněna na: „Dítě má právo na styk s oběma rodiči, stejně jako rodiče mají právo na styk s dítětem, ledaže by to bylo v rozporu se zájmem dítěte.“
Dosavadní formulace podle něj má za cíl posílit možnost, aby dítě bylo s otcem i matkou a garantoval co nejvyváženější péči obou rodičů, kdežto změna by tento princip „shodila“. „Dítě by se stalo velmi efektivním nástrojem na to, aby jeden rodič prosadil svou vůli skrz to dítě,“ řekl.
Věk dítěte, od kterého se bere v potaz jeho názor, se přitom neustále snižuje, uvedl Rusý. Dříve to bylo 12 let, dnes se rozhoduje o tom, kam dítě půjde do školy, už podle názoru pěti-, šestiletých dětí. „Pak opravdu stačí, když rodič dostatečně ,vysvětlí’ dítěti, že musí chodit do této školy, aby bylo šťastné. A to dítě to odrecituje u soudu a je hotovo. A zájem dítěte je přitom úplně jinde,“ popsal svou zkušenost.
Přenášení odpovědnosti za rozhodování na děti vyvolává podle něj tlak na psychiku dětí. „Neskutečně tím trpí a velmi je to zatěžuje. A pak jsou z toho ty psychické poruchy, sebepoškozování, počurávání a tak dále. Ty děti nechtějí jen jednoho rodiče, pokud jsou normální, ony chtějí oba,“ konstatoval.
Vkládat do rukou dítěte moc rozhodovat o tom, zda ho rodič smí nebo nesmí vychovávat, navíc podle Rusého rozvrací tradiční hierarchii v rodině. „V praxi je to tak, že rodiče jsou rukojmími svých dětí. Stačí, když jeden rodič povolí dítěti víc času na sociálních sítích a dítě má rozhodnuto, kde bude chtít mít péči,“ řekl.
A co nezodpovědní rodiče? Opatrovnické soudy mají podle něj už nyní dostatek nástrojů na zohlednění rizikovosti rodiče, jen je nevyužívají, namítl Rusý. „Pokud jsou tam rodiče, kteří chlastají, hrají automaty, odloží dítě ke své nové partnerce na 90 % péče – nebo ke svým prarodičům, na to všechno už nástroje jsou,“ uvedl.
„Soudy například mají možnost nechat si zpracovat znalecké posudky, odborné posouzení orgány, mají možnost omezit rozsah času u každého z rodičů, nařídit kontakt pod ohledem, nařídit zákaz jakéhokoliv kontaktu, nařídit přítomnost člena rodiny u kontaktu, a ten ručí bezpečí dítěte. Možností je zkrátka opravdu nepřeberné množství, ale některé metody se vůbec nepoužívají,“ doplnil.
Jeho organizace Liberi proto návrh v současné podobě odmítá. Staví se za použití současné úpravy, která by se postupně měnila v čase, až s ní budou větší reálné zkušenosti. Zároveň zdůrazňuje, že jakékoliv obvinění z násilí a ublížení musí být také prokázáno a křivá osočení trestána.
Návrh je podle Rusého příliš vágní a zbytečně by trestal i ty, kdo si to nezaslouží. „V určitých případech je vhodné svěření dítěte do péče jednoho rodiče a vyloučit toho druhého z rozhodování o významných záležitostech. Ale nesmí to být formulované tak vágně, že to umožní zásahy do rodičovských kompetencí bez opravdu vážného důvodu. Aby to zkrátka dopadlo jenom tam, kam to dopadnout má, a nemělo to plošný dopad jenom proto, že to soudci neumí zpracovat a mají nízký respekt k úloze rodiče v životě dítěte,“ vyjádřil se.
-etcz-