(Melnikov Dmitriy / Shutterstock)
I ten nejčistší domov může obsahovat neviditelné toxiny škodlivé pro naše zdraví.
Na první pohled bezpečný a čistý domov může skrývat toxiny, které nejsou vidět. Riziko mohou představovat jak potraviny uložené v lednici, tak běžně používané čisticí prostředky.
Toxiny ukryté v potravinách v lednici
„Lednice mé matky byla vždy úplně přeplněná, až natolik, že jsme často jedli jen potraviny uložené ve dveřích a na zbytek zapomněli,“ uvedl Chao Ming-Wei, certifikovaný toxikolog z American Academy of Toxicology a docent na Katedře biotechnologií Chung Yuan Christian University, v pořadu „Health 1+1“ stanice NTD, partnerského média Epoch Times.
Poté, co byla jeho matce diagnostikována rakovina slinivky, začal Chao přemýšlet nad tím, zda jedním z faktorů přispívajících k jejímu onemocnění nemohlo být právě hromadění potravin. I mražené potraviny mají omezenou trvanlivost a nejsou „bezchybné navždy“, zejména ty bohaté na bílkoviny, uvedl. Po jednom až dvou letech v mrazáku může dojít k takzvanému „spálení mrazem“ – tedy ke zhoršení kvality – a potraviny už nemusí být vhodné ke konzumaci.
Ještě závažnější situace podle něj nastává u celozrnných potravin. Arašídy, červené fazole, mungo fazole, sója nebo kukuřice snadno vlhnou a mohou plesnivět, přičemž plíseň nemusí být pouhým okem vůbec viditelná.
Výzkumy ukázaly, že toxiny produkované plísněmi, například aflatoxin nebo ochratoxin, mohou poškozovat DNA, zvyšovat oxidační stres, potlačovat imunitní systém a narušovat buněčný cyklus, čímž zvyšují riziko vzniku rakoviny. Epidemiologické studie prokázaly úzkou souvislost mezi dlouhodobou konzumací kontaminovaných potravin a vyšším rizikem rakoviny jater, ledvin či jícnu.
Praktické zásady pro bezpečnou lednici
Instruktorka domácích dovedností Chen An-Chi ve stejném pořadu upozornila, že pokud se na povrchu potravin objeví silná vrstva námrazy nebo ledové krystalky, často to znamená kolísání skladovací teploty nebo příliš dlouhé skladování, což vede ke zhoršení kvality i nutriční hodnoty potravin.
Doporučuje následující zásady pro správné používání lednice:
- Nepřeplňujte lednici: Lednice by neměla být zaplněná více než ze 70 procent. Přeplnění zhoršuje cirkulaci vzduchu a ztěžuje přehled o uložených potravinách.
- Dodržujte pravidlo „první dovnitř, první ven“: Nově nakoupené potraviny ukládejte dozadu a starší dopředu, aby se spotřebovaly přednostně.
- Velká balení ihned rozdělte: Potraviny se po rozmrazení a opětovném zmrazení kazí rychleji. Doporučuje se rozdělit je do jednorázových porcí a označit datem.
- Oddělujte syrové a hotové potraviny: Hotová jídla ukládejte do horní části lednice, syrové do spodní. Hotové pokrmy se obvykle ohřívají jen na přibližně 60 až 70 °C, což nemusí zničit všechny bakterie. Pokud na ně ukápne tekutina ze syrových potravin, mohou se bakterie přenést.
Nesprávné čištění lednice může také vést ke kontaminaci potravin. Někteří lidé používají k dezinfekci lednice bělidlo, uvedla Chenová, jeho zbytky se však mohou odpařovat nebo ulpívat na stěnách a policích a následně přecházet do potravin. Doporučuje proto vytírat lednici vodou nebo použít 75% alkohol ve spreji nanesený na vlhký hadřík, který pomůže snížit množství bakterií a zároveň zabrání kontaktu chemických zbytků s jídlem.
Vysoké teploty a nádoby na potraviny
Vysoké teploty mohou uvolňovat toxické látky z nádob určených ke skladování potravin. Zdrojem toxinů nemusí být jen samotné potraviny, ale také obaly, ve kterých jsou uchovávány.
Chao upozornil zejména na dva typy plastů, kterým je vhodné se vyhýbat: PVC (plast číslo 3) a PC (plast číslo 7). Ty obsahují změkčovadla a bisfenol A (BPA). Studie ukázaly, že při skladování potravin v nádobách z PC se s rostoucí teplotou zvyšuje uvolňování BPA a při delším skladování se tento proces ještě zrychluje.
I plastové výrobky označené jako tepelně odolné – například plasty s označením 2, 5 a 6 – obvykle vydrží jen teploty mírně nad 100 °C. Při vyšších teplotách může dojít k deformaci nebo tavení plastu, dodal. Doporučuje proto používat stabilnější materiály, například nerezovou ocel nebo sklo.
Pozor na „přírodní“ čisticí prostředky
Chao je skeptický také vůči čisticím prostředkům označovaným jako „přírodní“ nebo obsahujícím „enzymy“. Enzymy jsou podle něj většinou získávány extrakcí nebo synteticky vyráběny, a jejich označení za „přírodní“ je proto zavádějící. Zpochybňuje také jejich skutečnou účinnost při úklidu.
Chenová doporučuje vybírat prostředky s co nejjednodušším složením. Pokud je nutné použít chemické čističe, je vhodné používat ochranné rukavice a masku, dobře větrat a nikdy nemíchat různé čisticí prostředky dohromady. Mohlo by dojít k nežádoucím chemickým reakcím, například k otravě chlorem při smíchání bělidla s jinými přípravky.
Jedlá soda a bílý ocet jako přírodní čističe
(Luis Echeverri Urrea / Shutterstock)
Směsi z jedlé sody a bílého octa představují podle Chenové univerzální pomocníky při úklidu domácnosti.
1. Roztok jedlé sody: Připravuje se v poměru 1 díl jedlé sody na 20 dílů vody. Hodí se pro běžný úklid kuchyně, například stěn, plynového sporáku, digestoře nebo jídelního stolu.
2. Octová voda: Jeden díl bílého octa se zředí deseti díly vody. Roztok je obzvlášť účinný proti vodnímu kameni a lze jej použít na koupelnové baterie, zrcadla nebo okna.
Chao uvedl, že jedlou sodu používá také k čištění termosek a výsledky jsou podle něj výborné.
Při nákupu čisticích prostředků doporučuje vyhýbat se uměle přidaným vůním. Studie ukazují, že parfémované prací a čisticí prostředky představují významný zdroj znečištění vnitřního ovzduší. Uvolňují těkavé organické látky (VOC), například terpeny, které mohou vytvářet sekundární znečišťující látky včetně ultrajemných částic. Ty pak mohou vyvolávat alergie a dýchací obtíže.
–ete–
-etcz-